Úvod - Home > Druhý týden

Druhý týden

01.03.2023 21:58

Druhý týden nám uběhl ještě rychleji než ten první... Konečně jsme se dostali do Bandry, na nábřeží, kázat evangelium. Toto místo Bůh manželovi ukázal už před lety a je naprosto ideální pro sdílení evangelia. Lidé si tam chodí odpočinout, zaběhat, posedět... a mají čas si povídat. V současnosti jsou v Indii cizinci za sdílení se o své víře vězněni a potom ze země natrvalo vyhoštěni. Modlíme se a věříme, že tato náboženská politika končí a situace se radikálně mění. Indie je hladová po životě a po skutečné svobodě. Mluvili jsme tam s lidmi směle a svobodně o Ježíši a s některými si i vyměnili kontakt pro případné další setkání (viz foto). Sláva Bohu! On mocně jedná! On vytrhuje z temnoty a prokletí!

Když se naši přátelé (a sourozenci v Kristu) z Goregaonu (severnější část Bombaje) dozvěděli, že jsme opět v Indii (a po pěti letech i naše holky), prostě jsme k nim museli na večeři :-) Známe se s nimi od našeho prvního pobytu v Indii (od roku 2015), kdy jsme v té části města půl roku žili. Bylo zajímavé vidět opět místa, kde jsme tehdy trávili tolik času a kde jsme prožívali naše první seznamování se s Indií (naše holky tehdy ještě jako děti) :-) Měli jsme si hodně o čem povídat (o současné situaci v Indii, Božím plánu...) a všichni jsme si toto shledání tak užili, že se nám vůbec nechtělo odjet. Zvali nás, že můžeme všichni, nebo třeba i jen holky, kdykoli přijet a zůstat u nich... :-)

Měli jsme na srdci se více sblížit s Mohanovou sestřenicí Seemou a jejím manželem a požehnat je, tak jsme je pozvali do nedaleké (kousek od našeho hotelu i od Dharavi) a v té oblasti nejlepší restaurace. Strávili jsme opravdu skvělý večer, kdy jsme se téměř nepřetržitě smáli (kdybyste je znali, tak pochopíte :-)... Jsme nadále v kontaktu a jsme zvědaví, co všechno Bůh pro tyto (a skrze tyto) nádherné lidi připravil...

Konečně se uskutečnila cesta, o které Vicky roky mluvil, a to cesta naší rodiny na venkov do jeho rodiště. Manžel tam už předtím dvakrát byl, ale chtěli poznat i další členy jeho rodiny... :-) Cesta proběhla v noci autobusem, který je uzpůsobený na spaní, a trvala okolo osmi hodin. Vzhledem ke kvalitě autobusu a indických cest jsme se až tak moc nevyspali, ale zato jsme měli hodně pestrých zážitků... :-) K ránu jsme dorazili k hotelu ve městě nedaleko Vickyho rodiny. Šli jsme si na chvíli zdřímnout a potom jsme celý den strávili v různých rodinách Vickyho příbuzných a sousedů. Škoda, že nebylo více času... Lidé byli otevření a naslouchali evangeliu. Jen trochu vadila jazyková bariéra, ale Vicky se snažil vše překládat. V jedné rodině nám paní, která při minulé manželově návštěvě trochu bojkotovala kázání evangelia (jako jediná tam v tom okolí uměla docela anglicky, protože dřív žila a pracovala v Bombaji) a i tentokrát měla tuto tendenci, řekla, ať něco zazpíváme (v tom domě měli totiž jakousi aparaturu a mikrofon)... Tak jsme postrčili naši Esterku... :-) Zazpívala dvě chvály a v okamžiku byla atmosféra na tom místě změněna. Duch Svatý se lidí mocně dotýkal. Někteří si to celé natáčeli a byli zasaženi i tím, že do té doby znali podobný zpěv jenom z televize. Manžel na tyto chvály navázal a kázal všem přítomným o ohromné Boží lásce a Ježíšově výkupném díle. Poté se za celý dům modlil a řekl, že kdokoli chce vzkříšenému Ježíši otevřít své srdce a vydat Mu svůj život, může tak učinit v následující modlitbě... Mnozí, v čele s paní s velitelskou osobností, tato slova života opakovali. Sláva Pánu!

Na venkově jsme měli pronajaté auto s řidičem (jiná možnost přepravy tam nebyla možná), který nás celé dva dny vozil z místa na místo, jak bylo třeba (každý den jiný řidič). Druhý den nám chtěl ještě Vicky a jeho bratranec Pintu ukázat různá místa v okolí... Vše vidíte částečně zaznamenané na fotografiích... :-) Navečer jsme nasedli na autobus zpět do Bombaje, tentokrát z bližšího města, takže cesta byla asi o dvě hodiny kratší a tentokrát bez Vickyho, který měl na venkově ještě nějaké povinnosti...

V Bombaji jsme trochu oslavili moje blížící se narozeniny (viz foto) :-) a také mé 30. duchovní narozeniny... 20. 2. 1993 jsem byla triumfálně a slavně přenesena ze smrti do života a od té chvíle nepřestávám Bohu děkovat! Dennodenně se slzami vděčnosti a radosti, přemožena Boží láskou a dobrotou, chválím a uctívám svého nebeského Tatínka a Spasitele!!!

Ať každý slyší, ať každý vidí, ať každý pozná, že je tady skutečná svoboda a opravdový Život - pro každého!!! Navěky!